V poslední době piju přes týden hodně kávy – 2-3 hrnky. Moje chuťové buňky tak začínají být hodně vybíravé. V práci máme automat na přípravu espressa. Ten sice umožňuje přípravu klasického, středního a velkého espressa. Samozřejmě pouze malé je espresso, to ostatní je už voda přelitá přes slisovanou kávu. Ale nic moc. Asi by to chtělo občas vyčistit, případně občas změnit typ kávy. Zkrátka jsem téhle kávy už přepitý.
Dnes jsem si na stránkách deníku Metro přečetl článek z 18.6.2012, který si nezadá s bulvárem. Informuje o tom, že na Karlově mostě je zakázáno pod pokutou fotit ze stativu. Článek se neopírá o žádné vyhlášky, zákony, jen cituje jakési pofidérní Sdružení výtvarníku Karlova mostu a mluvčí Prahy 1. Upřímně mě tento článek zvedl ze židle a proto jsem googlil a hledal další info.
Tímto sýrem jsem začínal svou sýrařskou zálibu. Nejedná se o nic jiného než o překapaný jogurt. Když připravuji jogurt, nerozdělím jej všechen do malých skleniček, ale použiji i ty větší – 1/4-litrové až litrové. Přece jen je to při výrobě sýru pohodlnější – místo x malých skleniček, otevřete jednu dvě větší.
Už dlouho jsem domácí jogurt nedělal. A protože jsou ceny v obchodech za malý kelímek jogurtu vysoko, oprášil jsem starý recept a jdu do toho. Na začátku pro ty, co nás neznají, jen pár info. Krabicové mléko, přesněji řečeno bílou vodu, nekupujeme. Vše řešíme u sedláka u nás ve vsi. Cena je stejná jako u obyčejného krabicového, navíc je plnotučné, plné smetany. Tu stačí sebrat a … Lída zítra bude dělat máslo, určitě o něm napíše. Mléko maximálně zužitkováváme – klasicky, sýry, jogurty. Využíváme jako kravské, tak i kozí mléko.
Před necelým měsícem jsem se dověděl nemilou zprávu, že si budu muset hledat nového podnájemníka do bytu, protože ten stávající rozšiřuje rodinu a 1+1 už mu nestačí. Nevěda do čeho jdu (protože bývalý podnájemník je můj kamarád a já se nemusel o nic za ta léta starat), jsem podal inzerát do Avíza. První jsem podal v sobotu, odezva byla docela slabá, čekal jsem víc. Druhý jsem již zadal přes týden, konkrétně ve čtvrtek. V tu chvíli jsem nestačil zvedat telefon, jak se zájemci předháněli. Mezi zájemci převládali realitky a chtěly se nějak vetřít. Od známého jsem dopředu věděl, že to není nic proti ničemu – realitku platí podnájemník, že nehrozí nějaké výhradní zastoupení.
Recept, u kterého mi tekla slina po bradě už při čtení. Stačí se jen podívat do komentářů a zjistíte, že nejsem sám. Koneckonců i Lída, když jsem jí o tom říkal poprvé, nevěřila, ale když jsem ji článek ukázal, uznala že mám pravdu. U nás tomuto receptu nikdo neřekne jinak než Momofuku (podle knihy Momofuku Davida Changa).
Když jsem byl malý, občas rodiče koupili hovězí jazyk, který uvařili. Plátky jazyka na čerstvém chlebě s máslem, nebo jen s křenem byly úžasné. Když jsem si na to letos vzpomněl, řekl jsem si, že se musím podívat, zda se vůbec hovězí jazyk dá ještě v řeznictví koupit. Spousta dobrých věcí se totiž ztrácí. Však se stačí podívat do starých kuchařek a některé tenkrát běžné věci buď vůbec neseženete nebo jen s velkými obtížemi. Hovězí jazyk jsem našel v Globusu. Dá se koupit hovězí obyčejný nebo uzený. Pojďme k receptu. Ten jsem objevil zde a při druhé zkoušce i drobně upravil nádivku.
Vítejte na webu Naše rodina. Jedná se o stránky, jejíž obsahem budou převážně rodinné recepty, které by neměly zapadnout někam pod stůl. Určitě se každému, kdo se pohybuje v kuchyni, již stalo, že najde super recept, který vyzkouší a řekne si: Tohle je super, tohle musím vařit častěji… Pak ale přijde něco nového a tento