Zdrojem receptu jsou novinky.cz. I když zdrojem… no spíš zdrojem surovin. Na jejich otištěném blábolu jsem si jasně ověřil, že zpravodajským serverem můžou být dobrým (nehodnotím), ale to je tak vše.
Pokud přijde nečekaná návštěva, nebo dostanete chuť na něco slaného, a doma nemáte ani ťuk, pak mám pro vás řešení – domácí chipsy, nebo česky domácí brambůrky. Jsou vynikající a ničím si nezadají s originálem. Tenhle recept zvládne i člověk, co takzvaně připálí čaj. Není to nic složitého, příprava trvá chvíli. Určitě méně než dojít do obchodu.
Když jsme pořizovali Ajšu, věděli jsme dopředu, že z ní bude „venkovní pes“. Čili bylo potřeba postavit nebo koupit boudu. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem se kapku po obchodech rozhlížel, jaké paskvily jsou k mání – tenké neopracované smrkové dřevo, střecha z té nejobyčejnější papírové lepenky, která se rozpadala už od pohledu. Korunu tomu nasazovala cena – za 5000 nahoru to bylo neobyčejně předražené. „Tohle musí koupit jen opravdový zoufalec..“ říkal jsem si. Ruce doleva snad nemám a tak jsem si řekl, že boudu udělám sám. Cenově to vyjde snad stejně, možná o kapku dráž, ale výsledek bude stát za to.
Máme sice den po silvestru, ale další oslavy (my máme další už příští týden) se najisto již chystají a tak někteří ocení něco, co jsem včera objevil na internetu – tučňáčí jednohubky. Teda objevil jsem jen fotku, nepátral jsem po zdroji a tedy přesném receptu. Náplň jsme si vymysleli sami. Když jsem je vyráběli, říkal jsem si v duchu, zda nebudou jen na ozdobu, zda nebudou chuťově nevýrazné. Byly ale vynikající a jedli je i ti, co olivy nemusí.