Pokud přijde nečekaná návštěva, nebo dostanete chuť na něco slaného, a doma nemáte ani ťuk, pak mám pro vás řešení – domácí chipsy, nebo česky domácí brambůrky. Jsou vynikající a ničím si nezadají s originálem. Tenhle recept zvládne i člověk, co takzvaně připálí čaj. Není to nic složitého, příprava trvá chvíli. Určitě méně než dojít do obchodu.
Máme sice den po silvestru, ale další oslavy (my máme další už příští týden) se najisto již chystají a tak někteří ocení něco, co jsem včera objevil na internetu – tučňáčí jednohubky. Teda objevil jsem jen fotku, nepátral jsem po zdroji a tedy přesném receptu. Náplň jsme si vymysleli sami. Když jsem je vyráběli, říkal jsem si v duchu, zda nebudou jen na ozdobu, zda nebudou chuťově nevýrazné. Byly ale vynikající a jedli je i ti, co olivy nemusí.
Na serveru conovehonakopci jsem před nedávnem zahlédl recept na nakládanou cibuli. Jelikož máme cibuli rádi, fotky lákaly, samotný recept nebyl náročný, dali jsme se do toho. Původní recept mluví o cibuli, sušených feferonkách, rozinkách a sušeném šípku. Poslední ingredience prý není nutná. No nevím, kde bychom šípek vzali.
Recept, u kterého mi tekla slina po bradě už při čtení. Stačí se jen podívat do komentářů a zjistíte, že nejsem sám. Koneckonců i Lída, když jsem jí o tom říkal poprvé, nevěřila, ale když jsem ji článek ukázal, uznala že mám pravdu. U nás tomuto receptu nikdo neřekne jinak než Momofuku (podle knihy Momofuku Davida Changa).
Když jsem byl malý, občas rodiče koupili hovězí jazyk, který uvařili. Plátky jazyka na čerstvém chlebě s máslem, nebo jen s křenem byly úžasné. Když jsem si na to letos vzpomněl, řekl jsem si, že se musím podívat, zda se vůbec hovězí jazyk dá ještě v řeznictví koupit. Spousta dobrých věcí se totiž ztrácí. Však se stačí podívat do starých kuchařek a některé tenkrát běžné věci buď vůbec neseženete nebo jen s velkými obtížemi. Hovězí jazyk jsem našel v Globusu. Dá se koupit hovězí obyčejný nebo uzený. Pojďme k receptu. Ten jsem objevil zde a při druhé zkoušce i drobně upravil nádivku.