V poslední době se v médiích objevují informace, jak je pšenice v jídelním procesu zrádná. Obsahuje totiž velké množství lepku, který není pro nás dobře stravitelný. Ve střevě působí jako lepidlo, které zalepí vše, a střeva tak trpí, zvlášť v době, kdy stále více sedíme a pohybu je málo. Energetická hodnota, sacharidy jsou v porovnání s žitem daleko vyšší. Málo uváděnou, ale také podstatnou věcí je, že žito oproti pšenici obsahuje „stopku“, kdy se člověk cítí mnohem dříve, tj. nesní toho tolik. To mám samozřejmě na sobě mnohokrát ověřeno. Po dvou krajících klasického pšeničného chleba mám hlad, ale pokud si dám dva krajíce žitného, jsem syt. Navíc krajíc žitného chleba se s krajícem pšeničného nedá srovnat. Žitného je méně.
Před nedávnem jsem tady ukazoval domácí šunku. Mezitím uplynulo něco vody a my se doma v šunkování posunuli kousek dál a vyrobili několik šunek, ať již základních nebo ochucených medem a ořechy. Tak jak jsme zkoušeli, dospěli jsme k názoru, že náš šunkovar je už nedostatečný a to nejen velikostí, ale i výsledným vzhledem šunky. Hledal na netu něco lepšího. Stanovil jsem celkem 3 podmínky – cena (cca do 1000,- Kč), velikost (min. dvojnásobné množství než u stávajícího) a hlavně bytelnost (kvůli výslednému vzhledu šunky). Při hledání jsem neustále narážel na klasické domácí šunkovary z nerezu, které sice splňovaly první podmínku, ale zbývající už ne. Našel jsem i profesionální šunkovary, které zase splňovaly požadavek na bytelnost a velikost, ale zase nevyhovovaly cenou.
Dalším našim domácím výrobkem je kečup. V poslední době v obchodě až moc často sleduji, co je obsahem toho kterého výrobku a zjišťuji, že těch blafů, kterýma nás naše milované super/hyper markety zásobují je obrovské množství. Schválně už jste sledovali etikety kečupů a co v nich je? Podívejte se zde…