Před nedávnem jsem tady ukazoval domácí šunku. Mezitím uplynulo něco vody a my se doma v šunkování posunuli kousek dál a vyrobili několik šunek, ať již základních nebo ochucených medem a ořechy. Tak jak jsme zkoušeli, dospěli jsme k názoru, že náš šunkovar je už nedostatečný a to nejen velikostí, ale i výsledným vzhledem šunky. Hledal na netu něco lepšího. Stanovil jsem celkem 3 podmínky – cena (cca do 1000,- Kč), velikost (min. dvojnásobné množství než u stávajícího) a hlavně bytelnost (kvůli výslednému vzhledu šunky). Při hledání jsem neustále narážel na klasické domácí šunkovary z nerezu, které sice splňovaly první podmínku, ale zbývající už ne. Našel jsem i profesionální šunkovary, které zase splňovaly požadavek na bytelnost a velikost, ale zase nevyhovovaly cenou.
Před prázdninami se na Streamu objevil díl Pekla na talíři o pizzách. Přiznám se, že občas jsme si z důvodu rychlosti podobnou pizzu koupili a neřešili nějaký obsah masa nebo surovin všeobecně. Jenže… jsme tak bohatí, abychom kupovali hnusné předražené věci? Těžko.
U našich jsem nedávno objevil zajímavý kousek kuchyňského vybavení – lis na šunku. Docela dobře si pamatuji, jak jsme v něm šunku, když jsem byl malý, dělali. Dělali… No nic jiného nezbylo. Řezník velice často zel prázdnotou a tak tenhle malý zázrak dokázal pomoct. Počítám, že starší generace tohle zařízení doma někde hluboko ve spíži najdou. Ty mladší ať hledají u rodičů. Je ale taky možné, že lis koupíte i v obchodě. Nepátral jsem po tom, ale moc bych se nedivil. Některé koupené blafy vydávané za šunku tomu napomáhají. Samozřejmě, lze koupit i kvalitní šunku, jenže ta cenou již připomíná exotické ovoce dovážené přes půlku zeměkoule. Je to smutné, ale je to tak. Pojďme se teď podívat, jak takovou domácí šunku udělat. Na začátek ovšem varuji: nečekejte „šunku od kosti“, taky nečekejte žádná růžovoučká kolečka. Čekejte poctivý kus masa, který nakrájíte na krásná kolečka.