Skip to main content

Bouda pro Ajšu

Když jsme pořizovali Ajšu, věděli jsme dopředu, že z ní bude „venkovní pes“. Čili bylo potřeba postavit nebo koupit boudu. Nevěřil jsem vlastním očím, když jsem se kapku po obchodech rozhlížel, jaké paskvily jsou k mání – tenké neopracované smrkové dřevo, střecha z té nejobyčejnější papírové lepenky, která se rozpadala už od pohledu. Korunu tomu nasazovala cena – za 5000 nahoru to bylo neobyčejně předražené. „Tohle musí koupit jen opravdový zoufalec..“ říkal jsem si. Ruce doleva snad nemám a tak jsem si řekl, že boudu udělám sám. Cenově to vyjde snad stejně, možná o kapku dráž, ale výsledek bude stát za to.

Rozměry

Největší problém na začátku byl s volbou rozměrů. S těmi jsem neměl absolutní zkušenosti. Nevěděl jsem, jak velkou „stodolu“ udělat, aby se v ní Ajša neztratila nebo naopak se do ní vešla. Chodit po obchodě a přeměřovat mi přišlo trapné. Hledal jsem tedy na internetu. Nejblíže mé představě byly stránky pana Laburdy. Ten na to šel pomocí počítače – vše si rozkreslil, rozplánoval pomocí Google Sketchup, podrobně to pak na stránkách popsa

Rám boudy před přibitím podlahovek
Rám boudy před přibitím podlahovek

Nebudu postup výroby popisovat do velkých detailů, nemělo by to velkou cenu, zájemci nechť mrknou na odkaz. Zde uvedu jen své poznatky a zkušenosti.

Přiznám se, že původně jsem chtěl postup dodržet, ale jaksi to dopadlo trošku jinak. 🙂 Největší problém byl totiž plánek, který jsem si na začátku nevytiskl a jen si ho zobrazil v tabletu. Tablet se však pořád někde povaloval a čekal, až přijde k úhoně. K té nakonec naštěstí nedošlo. Po chvíli jsem to vzdal a dál pokračoval bez něj.

Jediné, co jsem tedy z rozměrů nakonec dodržel, byla základna a výška. Pak už jsem to moc neřešil a jen sem tam jsem se zašel podívat na originál při řešení některých detailů.

Pan Laburda má plánek postaven tak, aby měl co nejméně odpadu. To mě na začátku zaujalo, jenže pokud koupíte trošku jiný materiál, protože popisovaný je právě nedostupný, uděláte jiné spojení materiálu, atd., celé se to rozsype jako domeček z karet. Navíc v průběhu práce jsem si uvědomil, že na baráku se nic jen tak nevyhodí, ale zužitkuje při příští práci. Příští moje práce je šopa (překlad: kůlna, kolna, sklad nářadí), takže se nic nevyhodí, ale použije dál.

Nákup a volba materiálu

Přibíjení podlahovek
Přibíjení podlahovek

Pro dno boudy jsem zvolil OSB desku o tloušťce 12 mm, Doporučovaná 15 mm tloušťka tenkrát nebyla skladem. Navíc celý podlahový sendvič, tj. vzduchová mezera, OSB deska, polystyren, palubka vytvoří docela slušnou izolaci. Rozdíl 3 mm jsem neřešil. Rozměrově byla deska 1610 x 920 mm.

Nosnou konstrukci boudy tvoří v původním plánku klasické střešní latě. Ty jsem využil i já. Latě jsou levný materiál, ale při nákupu je potřeba dát pozor na jeho kroucení. Pokud koupíte latě v nějakém bau-shopu, pak to není takový problém, ale cena je většinou někde jinde. Pokud zajedete do nějakého dřevoprodeje, můžete si vybrat (rovné) a ještě ušetříte. Při koupi doporučuji vzít chemicky ošetřené. Cenově to není takový rozdíl, nemusíte se dodatečně starat o ochranu dřeva. Bouda nevzniká na 2-3 roky, ale bude sloužit daleko déle. V prodeji jsou buď hnědé, nebo zelené. Je úplně jedno jakou barvu zvolíte, latě nebudou vidět.

Na izolaci jsem použil nejlevnější materiál a to polystyren. Dá se koupit v několika tloušťkách. Vybíral jsem jej podle latí a koupil dvě tloušťky – latě nemají čtvercový profil, ale obdélníkový. Zajímavé je, že i když jsem polystyren volil podle latí, latě vždy byly užší než polystyren. Naštěstí se polystyren dá kapku stlačit, takže není potřeba nic řezat.

Pro vnější i vnitřní stěny jsem použil palubky o tloušťce 12,5 mm. Autor plánku sice varuje před vytrháním, kroucením v průběhu času, ale jednak byly v akci (asi už ze mě bude prajzák) a jednak vzhledem k dostatku spojovacího materiálu, které jsem měl k dispozici, jsem to nějak neřešil. Bouda už stojí půl roku a nějaké změny nejsou vidět.

Na podlahu boudy autor zvolil místo palubek podlahovky. Použil jsem je také. Jsou vyšší a navíc vytvoří rovnou podlahu bez mezer. Ne že by nějaká ta mezera psovi vadila, ale podlaha bez mezer se daleko lépe čistí.

Vnitřní část zadní stěny
Vnitřní část zadní stěny

Strop boudy jsem tvořil z již naznačeného materiálu, tj. OSB desky, palubek a polystyrenu. Krytinu jsem původně chtěl zvolit z lepenky a „kanadského šindele“, ale protože kamarád je pokrývač, nebyl problém sehnat slušné zbytky z vlnitého plechu Satjam, navíc levně.

Polystyren, OSB desky jsem kupoval v Hornachu. OSB desky nařežou na míru, což je nejefektivnější. Pro latě jsem si zajel vybrat do dřevoprodeje. Plechy mi kamarád přivezl až pod nos a namontoval. Plechařina byla jediná část boudy na kterou jsem si netroufl sám, navíc mi to kamarád udělal levně.

O spojovacím materiálu jsem se už zmiňoval. Na baráku není problém sehnat právě tento materiál. Pro stavbu boudy jsou potřeba vruty a hlavně hřebíky bez hlavičky. Ty jsou vhodné pro takřka neviditelné spojení. Jediné, co jsem dokoupil, byly dva panty na víko boudy.

Výroba

Jakmile byl materiál u domu, hurá do toho. Práce se dřevem se mi vždycky moc líbila, je to taková pohodová práce. Práce většinou začíná od podlahy. Tady je však potřeba nejprve nakrátit latě na požadované délky. Nejprve jsem je krátil pomocí přímočarky, ale to vzhledem k tomu, že se nemáte o co opřít, není dokonalé. Pak jsem si vzpomněl, že mám ve sklepě pokosovou pilu. Ta je jednoznačně pro takové amatérské řezání nejideálnější. Práce pak odsýpala daleko rychleji.

Základem je spodní OSB deska o rozměrech 1610 x 920 mm, na kterou se pomocí vrutů připevní rám. Na spodní stranu OSB desky by pak měly přijít hranoly, na kterých celá bouda leží. Já jsem hranoly nepoužil. Vycházel jsem z toho, že dřevo je nasákavé a každý kontakt se zemí je potencionálním rizikem. Jelikož mi doma zbylo pár kousků ze zámkové dlažby, spodek jsem zatím neřešil a jakmile byla bouda hotova a přesouvala se na místo určení, použil jsem je jako podklad.

Dále se na rám připevní stojiny. Aby na boudě neležel v zimě sníh nebo se na ni nedržela voda, je potřeba udělat střechu se sklonem. Toho jsem dosáhl právě použitím dvou výšek stojin – vepředu vyšší 820 mm a vzadu nižší 770 mm. Výškový rozdíl není potřeba velký – bohatě stačí těch 50 mm.

Autor plánku stojiny připevňoval z boku základního rámu. Já již nechtěl zvětšovat rozměry, přece jen OSB deska působila mohutně a říkal jsem si, že tam se musí vejít i ty největší plemena, proto jsem stojiny připevňoval shora. V původním plánku jsou použity kovové úhelníky, já na ně při nákupu zapomněl a už se mi nechtělo jet do obchodu, proto jsem si pomohl dřevěnými špalky – odřezků z latí je dost. Ať již úhelníky použijete nebo nepoužijete, výsledkem je konstrukce, která není příliš pevná. Není se však třeba bát, nevadí to. Jakmile jsem začal připevňovat první palubky konstrukce se zpevnila.

Dalším krokem byla podlaha. Do rámu jsem vložil polystren a celé to pak překryl podlahovkami. Ty jsem kotvil pomocí hřebíků bez hlaviček. Podlahovky se velice dobře řezaly pokosovou pilou, vlastně maximum práce jsem dělal právě pomocí pokosové pily.

Následovaly palubky na vnitřní straně boudy. Jak jsem psal, již první palubky celou konstrukci dost zpevnily. Palubky na delších stranách jsou přikotveny ke konstrukci vodorovně. Na kratších stranách jsou pak upevněny svisle. Nejprve jsem dělal delší strany a následně ty kratší.

Stěny jsem dokončoval pozdě večer
Stěny jsem dokončoval pozdě večer

Když jsem prvně studoval originál plánek, přemýšlel jsem, proč nejsou všechny vnitřní palubky jedním směrem – svisle nebo vodorovně. Při zatlučení přední a zadní strany mi to docvaklo – boční stěny by nebylo za co připevnit. Proto jsou v bočních stěnách na spodku pomocné latě.

Jakmile byla bouda z vnitřní strany obložena, vyložil jsem stěny polystyrenem. Vždy jednu stranu, na kterou jsem pak hned přidělal vnější stranu palubek. Vnější palubky jsou ze všech stran připevněny vodorovně.

Palubky se připevňovaly velmi snadno. Vždy jsem si jich připravil několik a následně je postupně naklepal. Samozřejmě (pro nezkušené) není možné klepat kladivem na péro, které z palubky vystupuje, zničilo by se. Proto jsem používal jednu krátkou pomocnou palubku, kterou jsem nasadil, lehce doklepnul a následně jsem palubku mohl hřebíky bez hlavičky přiklepnout. Hřebíků bylo dost, tj. každou palubku jsem přiklepnul na každé straně v horní i dolní části. Každá palubka tak držela 4 – 6 hřebíky (záleželo, zda uprostřed byla stojina).

Nejtěžší na celé práci bylo správně říznout sklon palubek na bočních stranách. Tady jsem si pomohl delší vodováhou, kterou jsem přiložil na okraj, přiložil palubku, naznačil čáru a přímočarkou říznul. Jednalo se o dlouhý řez a tady se již pokosová pila nechytala.

Jakmile byla základní konstrukce obložena, bylo potřeba vyrobit víko, tak aby pasovalo. Tato OSB deska je větší, než základní. Jde o přesah, aby voda pokud možno nestékala přímo po stěnách.

Umístění boudy. Již oplechovaná, natřena. Chybí již jen čelní plechová lišta
Umístění boudy. Již oplechovaná, natřena. Chybí již jen čelní plechová lišta

Na desku jsem pomocí vrutů připevnil rám vytvořený z latí, který přesně kopíroval vnější rozměry boudy zmenšené o sílu palubky. To zmenšení je jen z důvodu okrasy – viz dále. Rám jsem následně vyložil polystyrenem a celé to zakryl palubkami. Na vnější stranu rámu jsem pak přidělal palubky. Jak jsem psal, jednalo se spíše o okrasu. Byla to taková menší drbačka. Výsledek ale stál za to.

Hotové víko bez plechové krytiny bylo už docela těžké, takže tady již musela asistovat Lída. Přidělal jsem dva hodně masivní panty, tak abych víko nemusel vždy sundávat, když chci boudu vyčistit. Následovalo zbroušení a zahlazení hran. Použil jsem kotoučovou brusku s nástavcem na smirek.

V tuto chvíli již bouda čekala na oplechování a natření. Oba s Lídou máme rádi tmavě hnědou barvu – teak – takže jsem koupil barvu a boudu ve dvou vrstvách natřel.

Bouda je hodně těžká. 5 chlapů mělo problém dostat ji o 20 m dál na místo určení. Celá leží na 6 kostkách zámkové dlažby. Po přestěhování byla pár dní bez oplechování. Ale i toho se nakonec dočkala.

Závěr

Jak jsem psal už v předchozím článku, měl jsem trošku obavu, že boudu dělám jen pro okrasu a Ajša v ní spát nebude. Omyl. Hned první den, kdy byla bouda na místě se v ní večer uvelebila a spala v ní. Spí v ní dodnes. Přes den sice leží pode dveřmi, ale na noc jde do ní.

Na začátku jsme zkoušeli dát do boudy koberec (viz fotky), ale to se moc neosvědčilo. Ajša ho hned shrnula a spala na holém dřevu. Hold holka pozná přírodní materiál… 🙂

Cenově jsem se vešel do hodnoty malé boudičky podávané v bau-shopu. Vzhledově se s ní ovšem měřit nemůže. Přiznám se, že na svůj výtvor jsem hodně pyšný, líbí se mi.

Fotogalerie


Radek

Bývalý učitel, toho času programátor web aplikací v zaměstnaneckém poměru, affilák, otec dvou malých rošťáků Tomáška a Vašíka.

1 komentář

  1. Pingback: Bobtail Ajša

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *