Víte jak vypadá forma tzv. srnčí hřbet? Určitě ano. Nikdy bych nevěřil, že se paštika v ní udělaná tak rychle „vypaří“. Dokonce i ti naši caparti, jakmile ji ochutnali, přestali ohrnovat nos a pustili se do jídla. Až měli bubliny za ušima. Určitě jedna z nejlepších játrových paštik připravených doma, které jsme vyzkoušeli.
Doporučuji všem. Pojďme na recept.
Naši kluci docela ujíždějí na tzv. bagetové pomazánce, kterou nabízí Globus. Krom vajíček těžko říct jaké má složení. Zda v tom nejsou nějaká nežádoucí ečka, či jiné „divné věci“. Proto jsem se rozhodl trošku experimentovat a zkusil si pomazánku vyrobit doma. Není to nic složitého a vše se povedlo na první pokus. Kluci rozdíl nepoznali a zbaštili ji s velkou chutí.
Domácí paštiky nám zachutnaly a tak jsme využili dárku – srnčí kýty – od rodičů budoucí švagrové, a udělali srnčí paštiku (a nejen tu). Neměl jsem odvahu se pustit do experimentování (pro nás s tak exkluzivním masem), přece jen se k nám zvěřina nedostane nijak často. Prohledával jsem tedy web a hledal něco fajnového. Srnčích paštik na netu moc není. Prakticky jsou jen dvě – ta první se opakovala na více webech a nějak mě nezaujala, ta druhá na tom byla o poznání lepe – původní název Jelení paštika s mandlemi, rybízovou omáčkou a jablkovým chutney. Originál najdete zde. Pojďme se podívat jak je výroba náročná / nenáročná a jak se povedla nám.
Nedávno jsme vyzkoušeli nový recept na paštiku z vepřových jater. Docela se po ní zaprášilo a tak dnes chystáme další várku. Opravdu platí to, co jsem psal o paštikách posledně. Ať vemete jakýkoli recept, výsledek bude vždy zaručen a co víc, rozhodně to bude lepší než konzerva. Pojďme se podívat na tu dnešní. Variací je samozřejmě kvanta.
Před nedávnem jsem dostal od tchána králíka a jelikož se králík u nás vyskytuje občas jako nedělní oběd, nedalo mi to a tentokrát jsem králíka místo nedělního oběda použil na paštiku. Na netu a v literatuře jsem dost dlouho hledal recept, který by mě zaujal. Nakonec jsem jej našel a paštiku udělal. Recept si můžete vyzkoušet i vy.
Internet je plný řečí o tom, co všechno se dává, nebo spíše nedává, do paštik. Co jsou schopni výrobci do paštiky pomlít, čím to nastavují, atd. Koneckonců se tomu ani moc nedivím, stačí se podívat na nás, jako zákazníky, co všechno jsme schopni koupit: „Máňo, jé koukej, oni maji v Kaufu paštiku za 3 kačky, vemem karton…“ Naiva by si myslel, že jim super/hyper market dá něco za levný peníz. Bohužel tak to není, výrobce je prodejcem tlačen (a nechá se, protože chce prodat) do levné ceny, tak aby prodejce měl na takové akci stále nějakou marži. Jednoduchou matematikou si určitě vypočtete, že pořádnou paštiku ani náhodou nejsou výrobci schopni vyrobit. A protože takovou akci má jeden prodejce, druhý ho za chvíli napodobí. Přidá se třetí, čtvrtý. Ten první se mezitím vrátí na původní cenu, jenže jinde je akce a tak musí jít s cenou trošku dolů, aby prodal. A zase tlačí na výrobce. Nakonec se konzerva paštiky ustálí na nějaké ceně a podle této ceny je vyráběna. Máte pocit, že za uměle vytvořenou cenu, dostanete výrobek, kterému se dá říkat paštika? Ani náhodou. Dneska už, díky tomu, pomalu nevíme, jak taková paštika má chutnat.
Tak, jak v poslední době sledujeme co jíme, přišli jsme na to, že obyčejná hermelínová pomazánka, kterou kupujeme, je pořádný blaf. Hermelínu je v ní poskrovnu obsahuje hnusný průmyslový salám a tunu majonézy. Navíc v jednotlivých obchodech se značně liší její příprava, složení a tedy i chuť. Nejhorší blaf jsme našli v Globusu – tam do ní dokonce přidávají rychlosůl. Teda abych Globusu netvrdil, je možné, že ji už nepřidávají, ale už to nějaký pátek nesledujeme, neboť si děláme svou vlastní.
Jednou z pomazánek, kterou opravdu milujeme je ta ze škvarek. Samozřejmě nejlepší je z domácích škvarek, ale pokud k takové dobrotě přístup nemáte, lze se spokojit s koupenou. škvarky najdete v kdejakém super/hyper marketu nebo u leště lépe u řezníka.
Nedávno jsem viděl u Vaňka video ohledně éček, ne těch neškodných, ale těch hnusných… Schválně jsem se pak díval, co jaké éčko značí. U některých byly napsány i výrobky. Dost jsem se divil, že se např. E250 (rychlosůl, rakovinotvorná látka) objevuje i v salátech. Konkrétně byl zmiňován hermelínový salát z Globusu. Nebo Grónská pomazánka z Tesca – ta má taky dost zajímavé složení. Dokážu si tedy dost živě představit, co všechno se nachází v různých salátech, pomazánkách. Navíc vždycky jsem měl nějaký odpor k jídlům, které jsou z mletého masa. Ne proto, že by to bylo hnusné, odporné a já nevím, co všechno. Ale proto, že jsem nevěřil, že takový výrobek je vyroben z kvalitního masa.
Díky cukrovce jsem se musel naučit omezovat cukry. Tělo si tak bylo nuceno najít chutě nové. A tak kdysi nenáviděná, nebo spíše nechutnající, niva, si našla své stálé místo na našem stole. Dlouho jsme třeba pomazánku z nivy kupovali, ale od té doby, co tak nějak sleduji co jím, si ji děláme sami. Navíc je chuťově daleko lepší.