Skip to main content

Hostinec Na Harcovně

Dnešní den jsme si udělali výlet do Beskyd na hřiby. Moc se jich neurodilo – asi za to může počasí, pršelo a hřiby se asi schovaly. 🙂 No nic, vydáme se jindy. Cestou zpět jsme chtěli poobědvat  a o tom je dnešní článek.

Před rokem jsem byl s přáteli ve vyhlášeném hostinci Na Harcovně (Frýdlant nad Ostravicí). Příjemná atmosféra, obsluha byla vynikající, dobře jsem se najedl. Dnes jsem si říkal, že zde vezmu Lídu, zkrátka jsem jí to chtěl ukázat. Pochlubit se dobrým výběrem.

Byl čas oběda a tak jsem trošku počítal s tím, že bude plno. Vešli jsme dovnitř a na dotaz zda mají někde místo, jsme se maximálně dověděli, že si ho máme najít sami. Ani náznak nějaké snahy. Servírka toho evidentně měla plné zuby. No budiž, jedna osoba dobrou hospodu neděla a jelikož jsme byli hladoví, hledali jsme dále. Našli jsme ve vedlejší místnosti stolek pro dva.

Po usazení nám jiná servírka přinesla jídelní lístky. Lístek nabízel docela dost hotových jídel, několik polévek + další jídla z tzv. minutek. Nejprve jsme vybrali česnečku. Na výběr byly dvě – Moravská a Harcovská. Lída si vybrala tu první, já druhou. Na druhý chod jsme si vybrali kančí, já se zelím a Lída se šípkovou. Oba jako přílohu karlovarský knedlík. K pití čaj, přece jen jsme byli promočeni a chtěli se zahřát.

Při čekání na jídlo, jsem se jal studovat ještě jídelní lístek. Zajímalo mě, co ještě nabízejí. Servírka přinesla čaje a prý, že chce odnést ten jídelní lístek. Divné. Pokud si chci ještě něco vybrat? No dobře. Asi chudá restaurace, když nemá více jídelních lístků. Na druhou stranu se jich na barpultu povalovalo dost.

Za chvíli přinesli česnečky. Docela mě zarazilo, jakým způsobem si servírka vynutila položení talíře. Ale skousl jsem to. Polévka krásně voněla česnekem a my byli vyhládlí. Po pár soustech koukám k Lídě, zjišťoval jsem jak jí chutná, a ona měla tu samou? Objednávali jsme přece něco jiného. Další kiks od obsluhy.

Při jídle jsme od stolu zaslechli jednu naštvanou paní, která se ohrazovala proti práci kuchaře – brambory nedovařené, steak syrový. Hmm, to už jsem zbystřil a říkal si v duchu, co nás čeká. Nečekal jsem dlouho. To, že nám donesli druhé jídlo, ještě před snědením polévek, pominu. Bylo tam dost lidí, takže se snažili vše stihnout. Trapné však bylo, že mě jídlo dali a Lídin talíř museli odnést, protože jej neměli kam postavit. Lída ještě dojídala polévku. Ok. Čekal jsem tedy, až bude i druhá porce na stole.

Polévka nás i přes kiksy docela navnadila a tak jsme se těšili na druhé. Bohužel přišla katastrofa. Lídin talíř byl plný nějaké hnědé přeslazené omáčky s bílým přelivem, či jak to nazvat, kterou kuchař nazýval šípkovou omáčkou. Mám za to, že v omáčce nejsou povoleny jakési (jakékoli) hrudky, které jsme později identifikovali jako rozinky. Prošel jsem nespočet receptů na šípkovou a ani v jedné jsem rozinky nenašel.  Stejná katastrofa se týkala mého talíře. Nikdy v životě jsem nejedl tak hrozné červené zelí. Kuchaři tam musela spadnout snad celá bedna mouky. Příšerně hutné. A karlovarský knedlík? To byla napěchovaná ucpávka. Ten knedlík byl po smrti ještě před dovařením. O nadýchanosti si člověk mohl nechat zdát. Jediné, co jakostakos ušlo bylo maso.

Můžu říct a ti, kdo mě znají, ví, že jsem v životě nenechal v restauraci nedojedené jídlo. Dnes to bylo poprvé. Hrůza. Jídla si vážím, ale toto? Sám se divím, že jsem ten talíř neodnesl kuchaři otřískat o hlavu. Snad za to mohla konsternace toho, co jsme zažili, nebo hlad, nevím. Raději jsme zaplatili a odešli.

Jedno vím jistě, tuhle restauraci si ze své mapky dobrých podniků škrtám a totéž doporučuji i svým přátelům. 

Dodatek: Odpoledne jsem sedl k počítači a na facebookové stránky restaurace jsem napsal, myslím, že docela slušně, o dnešním zážitku. Firma evidentně nestojí o zpětnou vazbu a svých zákazníků si neváží. V tuto chvíli je příspěvek bez jakékoli reakce smazán. Věřím, že alespoň tenhle krátký článek pomůže ostatním při výběru správného podniku.


Radek

Bývalý učitel, toho času programátor web aplikací v zaměstnaneckém poměru, affilák, otec dvou malých rošťáků Tomáška a Vašíka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *