Skip to main content

Okolo Odry a Opavy na kole

V pátek jsme se vydali společně s dětmi, kamarády a jejich dětmi na cyklovýlet podél řek Odry a Opavy. Perfektní cyklovýlet převážně po cyklistických stezkách. V neděli mi to nedalo, abych si to sólo nezopakoval, ale to je již jiný článek.

trasa

Vyjížděli jsme z Markvartovic směr Koblov přes Černý les. Krásná čistá asfaltka uprostřed lesa, lidu málo, jakoby zapomenutý kraj. Hlavní trasa vede ze Šilheřovic do Petřkovic. Na ni se místy napojují boční silničky, jednou z nich jsme přijeli z Markvartovic a druhou se odpojili a jeli do Koblova, kde jsme vyzvedli přátele. Kdyby tahle cesta neexistovala, cesta z Markvartovic by se protáhla objížďkou celého kopce. Takhle je to hoodně příjemné.

Jelikož je landecká cyklostezska uzavřena, museli jsme zvolit náhradní řešení, tj. z Koblova jsme se zase napojili na cestu Černým lesem a dojeli až do Petřkovic. Bohužel tady jsme byli nuceni pokračovat po hlavní směr centrum Petřkovic a dále napojením na Hlučínskou ulici ve směru do Ostravy. Přejeli jsme most přes Odru a hned za ním je odbočka vpravo na štěrkovou cestu po hrázi. Nádherně široká cesta, která se klikatí podél Odry. Cestou jsme minuli čističku odpadních vod (smrad není vůbec čistit a že se jedná o čističku, jsem zjistil až následně z mapy), uhelný důl Oderka, který je postaven ve stejném stylu jako novoveská vodárna. Vůbec jsem netušil, že něco takového existuje. Dále míjíme zavírací splav na Odře a podjíždíme pod dálnicí. Trošku zvláštní pocit, protože každý průjezd těžšího auta se pod dálnicí projeví lupáním.

 

Pokračujeme po hrázi až k mostu pro pěší a přejíždíme na stranu Lhotky. Hned za mostem se dáváme doprava, opětně podjíždíme dálnici a pokračujeme po staré asfaltce ve směru na Třebovice. Cestou míjíme třebovickou elektrárnu. Blížíme se k první zastávce a to Třebovickému mlýnu. Tady je již provoz daleko větší – přece jen touto cestou se dá pohodlně dojet na hlučínskou Štěrkovnu a tudíž je cyklisty značně využívána. Tady drobně odbočím. V pátek jsem jeli přímo do mlýna, ale v neděli jsem odbočil na Hošťálkovice (T-křižovatka – doprava vede do Hošťálkovic, vlevo pak do Třebovic) . Překonáním drobného kopce jsem se dostal na docela zajímavý výhled na Ostravu. Na místě je i posezení, malá rozhledna. Doporučuji kopec překonat a vyjet. Stojí to za to.

Třebovický mlýn

V pátek jsme tedy pokračovali doleva, sjeli k řece Opavě, tu přejeli přes železný most s dřevěnou podlahou a dali se doleva. Cesta vpravo pak vede na Štěrkovnu. My ale jeli na vyhlášené žebírka a pivo. Kamarádka již v mlýně byla a zkoušela je, nemohla si je vynachválit. Pokud jedete s dětmi jako my, je zastávka v mlýně více než vhodná – pro své malé hosty tam mají velké hřiště s průlezkami (na jejich stránkách ještě nemají aktualizované fotky, je to daleko větší). Děti se vyblbnou dosyta.

Krom zábavy děti, se dá dobře posedět na velké zahrádce s příjemnou a rychlou obsluhou. Dopředu jsme věděli o vychvalovaných žebírkách, čili krom piv jsme si objednali i je. V nabídce mají marinovaná a česneková. Objednali jsme se oboje, vždy jedny do páru.  Ale vezmu to popořadě. Na čepu měli právě Cvikl a Pardál – obě velmi dobrá, nejsem pivař, ale obě mi sedla, vpravdě jen zasyčela.  Obsluhou jsme byli upozorněni, že příprava žebírek je delší, nevadí, dali jsme si proto i česnečku. Ta byla jedna báseň. Správně ostrá, okořeněná.

Pak už přišly na řadu žebírka. Obsluha je přinesla na dřevěném prknu s křenem, hořčicí a kozími rohy. Samozřejmostí byl i chléb v ošatce. Dali jsme se do zkoušení a bohužel se všichni shodli, že žebírka stojí za prd. U grilu totiž ležely snad jen pár minut. Byly jen uvařené a následně snad ke grilu jen položené. U marinády jsme se dohadovali, zda je to jen kečup, nebo je v něm něco přidáno. Česneková žebírka snad u česneku ani neležela. Upřímně nám to moc nejelo, ani jsme nedojedli. To však byl v mlýně jen jediný kiks. Jinak jsme byli velmi spokojeni. Rychlost, přesnost obsluhy, dobře vychlazené pivo, špičková česnečka, zabavené děti jsou jedinečná plus. Věřím, že žebírka se zase vrátí na původní kvalitu, tak jak byli kdysi.

IMGA0059

Najedeni, napojeni jsme se vydali na další cestu. Vrátili jsme se k mostu a pokračovali dál podél Opavy. Cesta zpočátku vede chatovou oblastí, následně pak kolem polí až k rybníku Štěpán. Tam jsme se kvůli dětem zastavili – dvě labutě s mladými je dostatečný důvod. Původně asfaltka se postupně změnila na kamenitou cestu. Pole přešlo v les. Cesta je po rovině, jede se velmi dobře, snad jen kameny by mohly být menší frakce. Pohodlnou jízdou jsme dojeli až k poslední zastávce toho dne – na Loděnici  – měli jsme chuť na další pivo.

Loděnice

V nabídce měli více piv, bohužel neřeknu jaké, protože tím, co následovalo po objednávce jsem byl jak Alenka v říši divů. Pokud jste viděli pořad o pivech s p. Vaňkem, tady zažijete snad všechny neřesti, které se s pivem dají udělat – obsluha velmi obratně slévá pěnu, pěstuje pivní onanii, pokud náhodou pěna stéká po láhvi, pak se nerozpakuje palcem pěnu otřít. Nezachrání to ani velmi pěkná obsluha. Ach jo, takhle ne. Loděnice je velmi pěkný areál, rád se zastavím, ale pivo si tam fakt už nedám. Teda pokud nezaškolí obsluhu nebo ji nevymění. Raději „divného vrchního“ než kráska, co o pivě nic neví.

Konsternování jsme pivo vypili a nasedli na závěrečný kus cesty. Cesta od Loděnice nás vyvedla kousek od nádraží v Děhylově. Dále jsme pokračovali po hlavní kolem Štěrkovny. U Celnice jsme odbočili, abychom na chvíli sjeli z hlavní. Na tu jsme se pak zase napojili a pokračovali ve směru na Ostravu. U čerpací stanice Shell jsme odbočili doleva směrem na skládku Markvartovice. Nač objíždět celý kopec, když můžeme zkratkou až k nám. Celkem slušná asfaltka se na malý úsek změnila na kamenitou cestu ve značně dezolátním stavu. Dá se však bez problémů jet. Odvážní z Markvartovic si touto cestou občas krátí cestu autem. To už jsme ale sjeli mezi první markvartovické domky a byli doma. S přáteli jsme se rozloučili a ti pokračovali tam, kde my jsme zkraje odpoledne začali.

Co dodat? Perfektní výlet.


Radek

Bývalý učitel, toho času programátor web aplikací v zaměstnaneckém poměru, affilák, otec dvou malých rošťáků Tomáška a Vašíka.

Komentářů: 3

  1. Řetězení náhod je (občas) krásná věc. Ráno jsem náhodou objevil web Martina Kolčaby. Při čtení článku jsem náhodou narazil na váš příspěvek a pak už stačilo kliknou a jsem zde:-) Píši to proto, že se teď snažím vytvořit web zaměřením podobný tomu vašemu a jste pro mne bezva inspiraci. Máte to moc pěkné:-) Pavel

    1. Te ha salido femnneoal!!!Yo intente9 hacer una cajita siguiendo un tutorial en veddeo, con cuatro tiras y fui incapaz!!! es dificiledsimo, o quize1s yo muy torpe…En fin, que te ha quedado muy bien.Besos, Beatriz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *