Skip to main content

Toskánsko 2018 – 1. část

Plán letošní dovolené bylo projet z východního na západní pobřeží a zpět. Cestu jsme začínali v sobotu 11.8. později odpoledne. Přece jen než nabalíte auto, chvíli to trvá. Z Ostravy jsme vyjížděli o půl šesté směr Bibione. 

Původní plán byl –  pojedeme v noci, děti budou spát, budou v klidu a co dvě vteřiny neuslyším hlášku „už tam budem?“ Jenže rodič míní a dítě mění. Děti pravda za chvíli usly, ale pouze na chvíli. Kolem 10 jsme tak byli nuceni odstavit auto kousek za Vídní na jednom z jejich rastplatzu. Ty rakouské odpočívky jsou prostorné, vždy vybavené záchody (zdarma), minimálně kávomatem, nebo rovnou malou prodejničkou. Záchody jsou čisté (každé ráno uklízejí). Jediné co mi chybělo bylo záchodové prkýnko. Kruci, kdo má na tom v pohodě vykonat potřebu? Je pravda, že jsem jej viděl , když nepočítám naše auto, naposledy v ČR. V Rakousku ani Itálii snad nic podobného nemají?

Ráno jsme vstávali poměrně brzy. Po hygieně a kávě jsme vyráželi dále. Nevím proč, ale raději jím při jízdě, takže snídaně byla za volantem. Každopádně bylo dobře, že jsme si přejezd Alp nechali na ráno, ty scenérie stojí určitě za to. Poslední zastávka byla kousek za Villachem na poslední benzínové pumpě, abychom doplnili naftu, přece jen mají „Italové drahý benzín“.  Téhle pumpě se raději co se týče paliva vyhněte. Za tu cenu, za kterou zde nabízejí benzín, naftu, vám v Itálii palivo s úklonou načepují, stačí jen vystrčit ruku v kreditkou nebo penězi. Pokud potřebujete načepovat, raději sjeďte do Villachu mimo dálnici. 

Načepováno a tradá do Itálie. V Rakousku jsou rychlostní limity v tunelech 100km/hod, v Itálii jsou většinou bez omezení (tedy jsou omezeny podle typu cesty). Zmiňuji to záměrně, protože tunelů si jak na rakouské tak italské straně užijete dosyta. Kousek za hranicí je první mýtná brána. Stačí upadnout na červené tlačítko, brána se otevírá a můžeme jet. S těmi branami je však vzhledem k rozměrům auta docela problém. Jsou dělány na dvě výšky kabiny – na osobák a na kamion. Nic mezi tím. Když vjíždíte, nemáte problém, nějak se natáhnete. Při výjezdu je to docela problém. Musíte se dost vyklonit nebo si najet tak, aby šlo vylézt z auta. Jenže je to dost úzké. Platí se buď penězi nebo kartou. Úplně nejlepší je mít hotovost v drobných a vhodit ji do misky. To se dá zvládnout bez problémů z auta. 

Úplně nejvíc z Itálie jsem se těšil na kafe. První pumpa a povinná zastávka. 🙂 Nezklamalo. Pak už jsem v klidu pokračovali až do Bibione. V srpnu má celá Itálie dovolenou, kempy jsou plné až přeplněné, a tak jsme spíše spoléhali na stellplatzy. V mobilu jsme měli zaplacenou aplikaci na vyhledávání stellplatzů. Z neznalosti jsme zastavili na prvním, který nám aplikace poskytla. Bylo to parkoviště před aquaparkem (45.6736109,13.1007828). Zde se dá bezplatně parkovat, parkoviště je dostatečně velké, stíněné stromy, bez servisu. To stínění je, jak jsme velmi rychle zjistili, dost důležité. Auto se během dne dost rozpálí a usínat v takovém prostoru je náročné. Pokud neplánujete přímo aquapark, ale chcete moře, tak tohle místo asi ne, moře je daleko. Také jsme se jen protáhli a jeli jsme dále hledat vhodné místo. 

Bibione

Přiznám se, že nezkušeností a únavou jsme dost zazmatkovali a docela bloudili. Nakonec nás vítr zahnal ke kempu Pra Delle Torri (45.5723262, 12.8119826). Jenže když nám oznámili, že před námi je dalších 30 čekajících rodin… Sunuli jsme se dále až do Eraclea Mare. Tady jsme už zakotvili na ulici mezi dalšími obytňáky (45.5501248,12.7659945). Je to pod stromy, kousek od pláže, cena na den 6€. Jak jsme záhy zjistili kousek od místa je řádný stellplatz za cenu 10€ (45.5500473,12.760032). Tu údajně zaplatíte jednou a parkujete jak dlouho chcete. Platíte jen za vylití a načepování čisté vody a vymytí wc. Potkali jsme tam českou rodinu, se kterou jsme se dali do řeči. Jelikož jsme takhle vyjeli poprvé, doslova jsme hltali každé slovo, zkušenost. Poradili kam dál.

Celkově místo a pláže jsou zde čisté.Na pláž můžete se svým deštníkem, dekou, není potřeba platit za lehátka. Pláže mají i sprchy. Ty jsou většinou jen pro platící, kdy při zaplacení vyfasujete kličku. Najdete však i sprchy, kde se klidně vetřete a osprchujete 🙂  V noci to zde žije, takže není problém se pobavit jak jen dospělí, tak i s dětmi. Příjemné místo, kde žijí z turistů. 

Při pokecu s kolegy z obytňáku nás navnadili na Grado, které je kousek zpět. Údajné velké vyžití s dětmi, pohodové. Proč ne. Nebylo kam spěchat, tak jsme se sebrali a přejeli tam. Paní nám poradila stellplatz u kempu Al Bosco (45.6788074,13.4166369). Prý je tam Ital, který má za manželku Češku, a není problém se domluvit. Ok, to není špatné, neboť moje jazyková výbava je tristní. 

Nevím, kdy tam paní byla naposled, ale stellplatz byl out a my skončili v kempu. 🙂 Nebyl špatný, pěkně vybavený – dostatek sprch (teplá na žetony), míst na mytí nádobí, wifi, elektřina v ceně. Jediné co chybělo, byla výlevka na špinavou vodu. Cestou ke kempu jsme však jeden stellplatz po pravé straně viděli. 

Při našem příjezdu byl kapku problém s mořem. Kdosi vytáhl špunt 🙂 Děti byly trochu zklamané, ale trochu to zpravil bazének pro malé děti přímo u pláže, kde se mohly čáchat. Okolí kempu je docela mrtvé. Obchody zavíraly před osmou, žádná zábava, mrtvo. Do centra města je to kousek dále, ale vyplatí se jej navštívit. Krásné historické jádro. Dojít do něj se dá pohodlně z kempu po cyklostezce. Lepší by to sice bylo na kole, ale co už… Někdy příště.

V kempu jsme vydrželi dva dny a pak se pustili směr západ. Dalším cíle bylo jezero Lado di Garda. 

Lado di Garda – Sirmione

Trošku vzdálenější cíl, ale rozhodně jeden z nejkrásnějších. Původně jsme chtěli na stellplatz přímo do Sirmione, ale pokud nepřijedete hned ráno, máte smolíka a čeká vás už jen polda, který vás na kruháči otočí zpět. Naštěstí kousek dál je ještě jeden stellplatz Area Sosta (45.4596569,10.6335207). Kousek od pláže, mezi stromy. Cena na den 20 €. V ceně není elektřina, ta je za 3 €. Vylijete, nalijete vodu, vyčistíte záchod. K dispozici jsou sprchy, záchody (ty jsme ale použili své, takže nemůžu hodnotit). Wifi je prý také k dispozici, ale konektivita značně tristní, stránky se nenačetly ani náhodou. Pláž je kamenitá, samotné jezero pak písčité. Voda je tak díky tomu dost kalná. Vstup je hodně pozvolný, takže v pohodě i pro děti. 

První den jsme využili k odpočinku a koupání. Druhý den jsme se vydali do centra Sirmione. To si nenechte ujít. Moc krásné městečko. Hlavně část uprostřed hradeb na skále na poloostrově. Na cestu se vybavte krom peněz i plavkami a ručníkem. Koupání tady stojí rozhodně za to, byla by škoda si ho nechat ujít (45.4980902,10.6057895)

Limone Sul Garda

Cílem naší cesty bylo hlavně moře, takže jsme u jezera měli vytipované pouze dvě místa, které jsme chtěli vidět. Druhým z nich bylo Limone Sul Garda, které je známé svým pěstováním citronů. Jednou bych se k jezeru ale chtěl vrátit a celou dovolenou strávit jen tam, pěkně postupně si jej objet. Už cesta tunely vytesanými do skály je úchvatná, tedy pokud nepotkáte blba rumuna v tiráku, který i přes cedule všude na každém kroku do tunelů vjede a pak se musí nechat vyvést policajty. To pak za ním jedete krokem. Ale zpět k Limone Sul Garda. Uličky jsou hodně úzké. Tady jsem pochopil, proč většina Italů jezdí těmi malými prskolety. Obytňákem hlavními ulicemi projedete, co ale bude hodně velký problém, tak to je parkování. 😞 Kemp jsme nezkoušeli, protože jsme se nechtěli zdržovat celý den. Parkování je tristní, nakonec jsem zaparkoval v olivovém háji (45.8037409,10.7837647). Je to sice krpál tam dojet, ale co už když jinou možnost nemáte. 

Centrum Limone je nádherné, blízko oblázkové pláže, zcela mimo auta. Všude je cítit vůně citronů, ostatně výrobky z nich prodávají na každém rohu. Co mě překvapilo byl pouze jeden obchod, kde prodávali čerstvé citrony. Ta cena však byla „úžasná“ – 5,5 € za citrón. Byli jsme se podívat v Limonaia del Castel – což je ukázka pěstování citrusů, jakési muzeum, kde stále citrusy pěstují. 

Den to byl úžasný na zážitky.

Pokračování zítra…


Radek

Bývalý učitel, toho času programátor web aplikací v zaměstnaneckém poměru, affilák, otec dvou malých rošťáků Tomáška a Vašíka.

2 thoughts to “Toskánsko 2018 – 1. část”

    1. To je těžká otázka. Já nejsem moc plážový typ. Raději chodím po památkách. Na tohle obytňák moc není. V Pise třeba problém s parkováním nebyl, ale jinde ano. Takže na památky raději auto. Na turistiku a pláže určitě obytňák znova.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *