U našich jsem nedávno objevil zajímavý kousek kuchyňského vybavení – lis na šunku. Docela dobře si pamatuji, jak jsme v něm šunku, když jsem byl malý, dělali. Dělali… No nic jiného nezbylo. Řezník velice často zel prázdnotou a tak tenhle malý zázrak dokázal pomoct. Počítám, že starší generace tohle zařízení doma někde hluboko ve spíži najdou. Ty mladší ať hledají u rodičů. Je ale taky možné, že lis koupíte i v obchodě. Nepátral jsem po tom, ale moc bych se nedivil. Některé koupené blafy vydávané za šunku tomu napomáhají. Samozřejmě, lze koupit i kvalitní šunku, jenže ta cenou již připomíná exotické ovoce dovážené přes půlku zeměkoule. Je to smutné, ale je to tak. Pojďme se teď podívat, jak takovou domácí šunku udělat. Na začátek ovšem varuji: nečekejte „šunku od kosti“, taky nečekejte žádná růžovoučká kolečka. Čekejte poctivý kus masa, který nakrájíte na krásná kolečka.
Jen takové doplnění – hledal jsem „lis na šunku“ a nenašel. Po krátkém pátrání jsem zjistil, že se to oficiálně prodává jako „šunkovar“, kdyby někdo chtěl najít 🙂
Nejčastější je tenhle http://www.nasenadobi.cz/domaci-potreby/produkty/sunkovar-31092/ typ, který ale rozhodně nevypadá tak bytelně, jako ten tvůj. Ještě chvíli pohledám a pak něco vyberu.
Pěkný článek i celý blog, díky 🙂
Díky. Ten náš dělal tatík. Ale dříve jsme to zkoušeli s kupovaným a šlo to bez problémů taky. Na celém strojku je důležité utahování.
Doporučuji zkusit medovou šunku – kromě soli přidat také med a vodu trochu rozehřát, aby se rozpustil. Dále je dobré maso do tohoto roztoku naložit den předem, aby získalo „aroma“ 🙂
Uau – díky, vyzkoušíme. Ale tento víkend to nevyjde. Zítra kupuju maso a budem dělat klobásky. Cuketka mě moc navnadil. Po víkendu určitě poreferuju.