Skip to main content

Kam kráčíš naše zdravotnictví

Díky svému pracovnímu vytížení a nehýbání se, jsem se ocitl poprvé v nemocnici. Měl jsem tak možnost na vlastní kůži otestovat naše slavné zdravotnictví. Článek píšu ještě z nemocniční postele, do konce „pobytu“ zbývá něco přes týden, takže předpokládám, že nějaké info v podobě update ještě přihodím.


Na úvod ještě pár slov s čím jsem do nemocnice šel – díky sedavému způsobu života mám problémy s plotýnkami, na operaci to snad ještě není, i když ji nabízeli. Krom toho jsem diabetik I. typu (na inzulínu). Přijali mě na rehabilitační oddělení, které by mělo být údajně volnější. No volnější…

I. problém – léky, teploměr

V den nástupu vám seberou veškeré léky, tedy i inzulín, že je budou sami podávat. What? Pro člověka, který je zvyklý na určitý režim s inzulínem, má hlavu v pořádku, ví co kdy si píchnout, dost divný stav. Když se člověk nemůže hýbat, to beru, ale takhle? Asi je potřeba tabulkově zaměstnat kvanta lidí, takže jeden přinese to, druhý ono.

Teplota se měří 2 denně. Why? U nemocných na internách, chirurgiích, atd. to lze chápat, ale na rehabilitacích? Jediné vysvětlení, co mě napadá, je to o lidech z minulého odstavce.

II. problém – vstávání

Už od dob Marie Terezie se v nemocnici vstává v 6 hodin. Why? Snídaně se podává v 7:30, tj. hodinu a půl na hygienu a hlavně nudu. To co doma v běžný pracovní den člověk zvládne během 20 minut nafouknou. Pochopitelné je to u lidí s horší pohyblivostí, u lidí, kterým musí sestra pomáhat. Ty ať vzbudí, ale téměř zdravý člověk? Prý ticho a klid léčí, v tomto případě (a nejen v něm) se jde proti tomu.

Update: na internách, chirurgiích je prý budíček ještě dříve 5:3 a údajně ne tak mile jako to by u nás. Prý málem na píšťalku.

Update 2: po 14 dnech jsem tak prospaný, že vstávám o půl šesté sám.

III. problém – hygiena

V nemocnici se pohybují, co si budeme povídat, různá individua. Někteří na hygienu nedbají a jít po takovém člověku na záchod, kde není papír, kde není mýdlo na umytí? Obávám se, že doma se bude potřeba doléčit i s jinými nemocemi. Příkladem budiž společné záchody na chodbě, kde poslední doplnění mýdla proběhlo 16.1.2015. Řešení? Zaplatit si nadstandard? Bohužel poměr ceny a obdržených služeb je zcela mimo.

IV. problém – cigarety

V areálu nemocnice je zakázáno kouřit mimo vyhrazená místa. Přesto se vyhuluje kdekoli a kdykoli – před snídaní, po ní, před obědem… Pokoj měl terasu společnou pro více pokojů, tj. huliči využivali ji. Kuřák mi nevadí, pokud mě neomezuje tím svým smradem. Ať si hulí, ničí si zdraví, ale ať ho neničí mě, zvlášť v případě, když nemám na výběr. Někteří se nerozpakovali si zapálit i na záchodě. To pak člověk přišel jako uzenka.

V. a snad poslední problém – jídlo

Jídlo je kapitola sama o sobě. Nemastné a neslané. Aby bylo jídlo alespoň trochu poživatelné je potřeba, krom kartáčku na zuby, pyžama, a dalších věcí, přibalit minimálně sůl a pepř. Od věci však není ani kelímek hořčice, případně cibule. Oběd si bez dochucení nelze představit.

Zdravý člověk bez diet to má v nemocnici o kousek lepší, chuť sice žádná, ale alespoň na oběd má na výběr ze dvou jídel: horší a … ještě horší. Kdo úplně spláče nad výdělkem jsou diabetici, nebo lidé s jakoukoli dietou. Na výběr není nárok. Ber co je. Navíc když už si hrají na maškarádu s léky, měli by dořešit i jídlo. To, co považují za dietní, rozhodně dietní není. U cukrovky je to věřím složité. Slabý nebo silný diabetik? Je to fuk, vše do jednoho pytle. Před jídlem přinese sestra inzulín, jak malomocnému natáhne počet jednotek, nebo upozorní kolik jednotek si má píchnout, a ještě by to chtěla aplikovat. Why? V mém případě mám nemocné záda, ne hlavu. Kamen úrazu je dávka inzulínu. Člověk si jak troll poslušně píchne inzulín a jde k jídlu, a nevěří vlastním očím, co je na talíři. V lepším případě mu cukr vyletí hodně vysoko a na dlouho nebo v horším za hodinu zkolabuje. Čili nejdřív sledovat co bude k jídlu a pak aplikovat. Když se podíváme na jednotlivé chody:

IMG_20150430_073349[1]Snídaně: nejhorší jídlo dne. Dva suché rohlíky, diabetici dva suché chleby, když se zadaří je jeden chleba zaměněn za grahamový rohlík. K tomu pidi máslo (margarín) a pidi marmeláda nebo malá kostka sýra nebo jogurt. Ať děláte co děláte, máslem to nenamažete – viz obrázek. K pití je hnusné karo, komu vydržel na pokoji nezkažený čaj z předešlého dne, mohl využít jej, ale parkrát jsme ho ráno zkoušeli a byl nepitelný (tím nechci říct, že máte na jeden den jednu konvici čaje a o víc se nestarají; vyměňují to několikrát denně, starají se. K snídani jsou hned podávána svačinová jablka.

Svačina: viz snídaně. Jablka se mi nahromadila, pohledově nic moc, ale aspoň bude štrůdl.

Oběd: Jak jsem psal, výběr ze dvou jídel pouze pro nediabetiky. Žádné specialitky, řízky, atd. nečekejte. Občas jídlo vypadá jako by ho už někdo jedl. Vyhládlý člověk ale bere vše. Brambor jako přílohu si moc neužijete, spíš knedlíky, těstoviny. Těstoviny jsou však jen jako plnivo. Vždy rozvařené.

Update 3: poslední oběd s názvem karbanátky s bramborem. Bramborám se to podobalo pouze barvou a některé kusy i tvarem. Poživatelný byl jen ten karbanátek. Chudák se na talíři krčil v koutku, navíc ta chuť… no obrázek napoví. Asi se chtěl kuchař na rozloučenou vytáhnout. V téhle restauraci mě však už snad neuvidí.

IMG_20150505_113852[1]

Svačina: všichni bez rozdílu mléko a rohlík. Tady jej klidně vyfasuje i diabetik. V kombinaci s mlékem paráda. Cukr si jen rochní.

Večeře: základ stejný jako u snídaně, jen pidi věci jsou zaměněny za pomazánku, salám, nebo sekanou. Opětně nic nápaditého nečekejte. V podstatě všichni bez rozdílu diety. Jídla je většinou více než na snídani, někdy opak a to se opakuje situace ze snídaně. Pokud je jídla více, pak se vyplatí přebytky šetřit na snídani.

Druhá večeře (pro diabetiky): nekoná se. Vůbec ji nepotřebuji, nejsem na to zvyklý. Jen ji zmiňuji. U příjmu o ní mluvili a když už se tak „vzorně starají“ o diabetiky…

Update 4: Včera se mě sestra ptala, zda si beru druhou večeři. „Nikdo ji nenabízel, neberu“. Pohledem do jídelníčku – oplatek… hmm, další super cukrový hřebík do rakve. Jako neříkám, že oplatky, koláče, čokolády nejím, ale všeho s mírou, vím, kdy si to můžu dovolit. Večer to určitě není.

Chápu, že zdravotnictví je chudé. Ale proč neexistuje možnost si jídlo vybrat a případně doplatit pro všechny bez rozdílu? Zcela jistě by si spousta lidí za jídlo připlatila. I ve velkém stravovacím zařízení jako je nemocnice se to určitě dá zvládnout.

O kvalitě samotných potravin není třeba moc mluvit. Mám pocit, že berou to nejlevnější co může být, jen aby ušetřili. Vím, nejsem v Imperiálu, ale i s malým rozpočtem se dají kupovat dobré a hlavně kvalitní suroviny. Dám příklad s jogurtem: diabetik dostává většinou bílý, jeho složení – mléko, mléčné bílkoviny, sušené mléko, mléčné kultury. K čemu tam kruci jsou mléčné bílkoviny a sušené mléko? Kdyby bylo kvalitní mléko, stačí přidat kultury, není potřeba nic jiného a jogurt je špičkový. Takhle bych mohl rozebírat jednu potravinu vedle druhé.

Nějaké klady?

Kupodivu jsou. Personál ať už lékaři, sestry, rehabilitační sestry, či pomocný personál jsou takřka vždy (sem tam výjimka) usměvaví. Bez problému pomohou. Tady je to bez jakéhokoli zádrhele. Rehabilitační sestry (bratři, či jak se chlapům říká) jsou profesionálové každým coulem a již po několika dnech člověk vidí pokroky, což je samozřejmě hodně důležité. Tady je potřeba vyseknout hlubokou poklonu a to i my plotýnkaři.

Sečteno a podtrženo

Pokud to jde, špitálům se raději zdaleka vyhýbat a brát je jako úplně tu poslední možnost, když už není zbytí. Raději vše ambulantně. Pokud je člověk zdráv, pracuje, pojistit se nebo odkládat měsíčně pravidelně bokem několik stokorun, které budou určeny právě pro tyhle krajní případy.

Asi není možné házet všechny nemocnice do jednoho pytle, tj. budu rád v komentářích za vaše zkušenosti.


Radek

Bývalý učitel, toho času programátor web aplikací v zaměstnaneckém poměru, affilák, otec dvou malých rošťáků Tomáška a Vašíka.

Komentářů: 4

  1. Pingback: recept kačena
  2. Pingback: Jak na plotýnky
  3. Částečně musím s panem Radkem souhlasit !!! Jaký pán takový krám !!! Ministr zdravotnictví aby zakryl svojí neschopnost tak propaguje zákaz kouření v restauracích co by měl nechat majitelům jestli se jim vyplatí kuřáci nebo nekuřáci !!! V první řadě by se měl zaměřit , aby bylo dost léku , aby mu neutíkal personál a jiné věci těch nedostatku je požehnaně !!!

  4. Ještě bych chtěl dodat na sestrách se chce VŠ a co jsem viděl sestra Bc neumí odebrat krev !!! Po odběru půl ruky modřina !!!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *