Skip to main content

Lodí do Drážďan

Národní park České Švýcarsko je nádherné a proto jsme se rozhodli podniknout 3-denní výlet, jehož součástí byl i výlet lodí do Drážďan.

Park je pro Ostraváka kousek z ruky, min. 5,5 hodiny autem. Loď byla naplánovaná na pátek na celý den, vyrazili jsme tedy ve čtvrtek hned po práci. Ubytování jsme měli zajištěno v zrekonstruovaném bývalém loveckém sídle z 18. století – Kristin Hrádek. Hotel se nachází takřka na hranici Čech a Saska a je vyhlášen svou kuchyní zaměřenou na zvěřinu.

Z Markvartovic jsme vyjížděli po druhé odpolední. Pro známé problémy na D1 jsme zvolili severní cestu, tj. přes Olomouc na Hradec Králové, dále na Prahu a Děčín. Trasu jsem jel poprvé a musím říct, že není špatná. Kombinace dálnice a silnic I. třídy mi vyhovuje. Sice to není nejrychlejší, ale není to jen ta monotónní jízda jako jen po dálnici.

Navigace nebo mapa?

Mapu jsem sice v autě měl, ale navigaci jsem svěřil telefonu a programu Sygic. Při jízdě jsem narazil na dva problémy. První byl s telefonem a druhý právě s navigací. Nevím, čím to, ale čím je program novější, tím se mi zdá horší a horší. O tom, že špatně přepočítává trasu není třeba ani mluvit (špatně jsem, i díky ni, odbočil. Už takřka v Pardubicích a navigace mě stále chce hnát zpět na Hradec Králové), o dost horší je navádění do pruhů. Systém nadjezdů, podjezdů, napojování mi v Praze asi zůstane utajen a tak se chci plně spolehnout na navigaci. Bohužel právě tady se Sygic „vytáhnul“. V nejednom případě ukazoval, že máme jet rovně, můžeme použít oba pruhy, ale na poslední chvíli ukázal, že máme odbočit. Několikrát se mi stalo, že jsem musel strhnout volant, abych se správně zařadil. Tohle mi udělal 2x, pak už jsem raději sledoval naváděcí tabule a po očku sledoval, co Sygic zase zmastí.

Druhý problém souvisí s telefonem. Nedávno jsem pořídil podle recencí THL 5000. Super baterka, hardware fajn, velký display. Protože telefon chci (chtěl jsem?) použít jako navigaci, potřebuji, aby měl i dobrý GPS modul. Bohužel, sice se dobře chytne, ale je značně nepřesný. Autem jsme jeli po pravém břehu Labe a navigace se neustále přepínala zleva doprava a zpět. Malý lesík a telefon už hlásit „Nepřesný GPS signál“. Stejně nepřesný signál se často zobrazoval i ve městě. Široká čtyřproudová silnice, po stranách sice vyšší budovy (odhadem 7-8 pater) a navigace nestíhá. Buď přeskakuje z jedné silnice na druhou nebo rovnou nepřesný signál. S telefonem souvisí i zobrazování aktuální rychlosti. Aby mi ukazovala 80 km/h a ve vteřině 50 km/h i když lehce, přibrzdím to je moc. Z Nexusu 7 jsem asi dost zhýčkaný, tady tvrdě narážím.

_IGP0922_F

Hotelová lustrace

Do hotelu jsme dorazili v 8 večer. Trochu mě překvapila lustrace. V recepci dostanete lístek, který je nutné vyplnit – jméno, příjmení, adresa trvalého bydliště, adresa bydliště, rodné číslo, datum narození, místo narození, číslo občanky, SPZ auta, atd. Na dotaz co to je za lustraci, mi bylo pouze sděleno, že je to kvůli cizinecké policii a že „to tak je a nebude mi to vysvětlovat“. Pokud jsme se někde ubytovávali, vždy si vzali občanku a věci si zapsali sami. Nevím, zda si vypisovali všechno, ale je to dost obtěžující.

Měli jsme dopředu zamluvený Březový apartmán. V reálu určitě není tak velký, jak se snaží naznačit fotografie. My to měli jen na přespání a tak to bylo jedno. Pokoj byl čistý, uklizený. Na posteli byly ručníky, malá sada kosmetiky.

Po drobném vybalení jsme chvátali na večeři, protože kuchyň funguje jen do 9 večer. Já si dal zvěřinovou klobásku a Lída domácí zvěřinovou paštiku s brusinkovou omáčkou a domácí chléb.

Než přinesli objednané, přinesli předkrm a pití. Nevím, jak tu misku konkrétně nazývají, ale chuťově se to blížilo bulharské pomazánce. Chyběla snad jen červená paprika. S toustem velmi dobré a příjemné. Klobáska byla perfektní a ani paštice nelze nic vytknout.

Snídaně se podávají až od 8 hodin, jenže to už jsme museli vyjíždět, abychom stihli loď. Bez snídaně jsme však nezůstali, večer se stačilo zmínit a měli jsme nachystaný bohatý snídaňový balíček.

V letadle se tleská, na lodi se mává

Loď vyplouvala z Děčína něco málo po 9 hodině. V poměru k ostatním lodím, které jsme viděli, se jedná o malou, ale vybavenou loď. Do Drážďan je cesta značně klikatá, loď pluje rychlostí pouze 8 km/h (i ten nejpomalejší cyklista je rychlejší) a tak cesta trvá minimálně 4 hodiny – jak jsme se dověděli, rychlost závisí také na stavu vody. Cesta zpět je díky protiproudu delší – 7 hodin.

5

Cestou tam, jsme se dověděli řadu zajímavostí a podnětů k výletům. Co městečko, to nějaká zajímavost. Člověk aby si hlavu vykroutil a stačil mačkat spoušť fotoaparátu. Krajina je to velmi pěkná. Určitě se vyplatí podívat do Bad Schandau – lázeňské městečko, které se může pochlubit i oborou s rysy, ke které vás vyveze 50m výtah, pevnost Königstein o které se tvrdí, že ji dobyli až v posledních 50 letech turisti, nebo díky nacistům nechvalně proslulou „léčebnu“ Sonnenstein. Je toho samozřejmě více. Kolem Labe se vine cyklistická stezka a tak není problém cestovat na kole.

Cestou tam jsme ještě na lodi poobědvali (v ceně). Co mě překvapilo bylo mávání, neustále, pořád, při každé sebemenší příležitosti se mává. Řadu lidí to kupodivu nepřestalo bavit ani ke konci zpáteční cesty.

Do Drážďan jsme dorazili s asi půlhodinovým zpožděním. Na výběr má cestující dvě možnosti, buď se na dvě hodiny vypaří někde do centra, nebo si jde s průvodkyní poslechnout výklad. My zvolili tu druhou variantu. Přece jen jsme měli nákupy naplánované na další den, takže by nám to neuteklo.

Vzhledem k času se sice jedná o leteckou prohlídku, ale i tak to stojí za to. Drážďany jsou nádherné město, a i když miluji Prahu, pak musím říct, že Drážďany jsou pěknější. V rychlosti jsme proletěli kostel Panny Marie a katedrálu Hofkirche a šli se podívat do palácových zahrad. Na víc času nebylo a honem jsme se vraceli na loď.

Cesta zpět je značně únavná. 7 hodin je hodně. Během ní průvodkyně ještě ukázala zajímavosti, které si lépe v opačném směru prohlédnete, nafotíte. Během plavby zpět byla ochutnávka 4 vzorků německých vín, podávala se večeře a následně byl raut. Do Děčína jsme dorazili kolem 11 hodin večer značně znaveni.

Cestou k autu jsme zjistili, že probíhá Noc kostelů a tak, i když znaveni, jsme do jednoho „vletěli“ – kostel Sv. Václava a Blažeje. Takřka už zavírali, ale když zjistili, že jsme z takové dálky, provedli nás. Nikdy jsem nestál tak blízko zvonům a neslyšel jejich krásný zvuk. Stačilo jen aby se sotva znatelně dotklo srdce těla zvonu. Zvony jsme měli možnost i rozhoupat, sice jim průvodce držel srdce, ale i tak je to dost náročné. Zvlášť když máte zvonit i 10 minut v kuse.

Následující den jsme se rozhodli, že se do Drážďan ještě podíváme – uděláme nějaké fotky + podíváme se do obchodů. Z rána to sice nevypadalo, drobně pršelo, ale pak se počasí vybralo a bylo super.

Farmářské trhy nefrčí, teď je v kurzu trh látek

mapa-parkovani-drazdanyNa stránkách drazdany.info jsme našli nejvhodnější místo na parkování. Zbývalo už jen zvolit trasu – po dálnici, nebo podél Labe. Průvodkyně z lodi cestu kolem Labe doporučovala. Údajně super cesta i je na co koukat. Vzhledem k počasí jsme nakonec zvolili dálnici – možná jsme udělali chybu, ale určitě tam nejedeme naposled. Po dálnici to bylo rychlé a pohodlné.

Parkování jsme zvolili v doporučovaném Centrum Galerie. Do historického jádra co by šutrem dohodil. Tady se Sygic zase vyznamenal, zavedl nás do slepé ulice. Nevím, zda to byl problém jen naší navigace, ale než jsem se vymotal ze oné ulice, stejný problém potkal další tři auta Čechů. Přitom stačilo na světelné křižovatce jet o pár metrů dále, v propusti se otočit a pohodlně vjet do garáže. Cena za celodenní parkování je 10€ (v neděli polovina).

Jelikož se udělalo hezky, prošli jsme v klidu historické centrum, udělali fotky. Co nás překvapilo, byl obrovský trh s látkami. Desítky, možná stovky, stánků a každý nabízel něco jiného. Pro chlapa fakt „úžasný zážitek“ … Však jich dost posedávalo na lavičkách u kašny a jejich drahé polovičky poletovaly kolem stánků. Naštěstí Lída měla soudnost a nenechala mě dlouho trpět.

60a

Po procházce jsme se vydali na nákupy. Galerie Centrum je fakt obrovské a když už si myslíte, že jste na konci, přejdete přes koleje a můžete začít znova, protože máte před sebou další 2 velké obchodňáky. Nechápu, jak něco takového zvládli vybudovat uprostřed historického jádra města.

Po návratu jsme šli konečně vyzkoušet zvěřinovou kuchyni. Hned na začátku prozradím, že mě napůl zklamala. Já si objednal grilovaný zvěřinový hřbet na hříbkovém ragú se šťouchanými brambory a Lída filírovanou kýtu na grilu. Jestliže u Lídy se maso na jazyku jen rozpadalo, bylo samá chuť, to mé bylo tuhé jak podrážka. Z celého jídla jsem byl dost rozpačitý. Celé jídlo snad trochu chuťově pozvedávalo hříbkové ragú, ale to je dost málo.

Chceš se podívat ze skály? Zaplať!

Poslední den jsme se vydali do Hřenska na Pravčickou bránu. V Hřensku je toho k vidění samozřejmě více, ale letošní dovolená s dětmi bude i v této oblasti, takže jsme stihli jen ten výšlap. S dětmi bychom to asi ještě nezvládli.

Nahoru vede částečně čedičem dlážděná cesta. Je pouze pro pěší, kola na ni nesmí. Ty je možné zaparkovat dole, viz foto, ale asi bych měl strach.

87

Nahoře jsem nestačil zírat na čem všem se dá v naší republice vydělat. Pravčická brána je totiž uzavřený areál a za vstup se platí 75 Kč. Platí se pouze za to, že se kouknete ze skal dolů. Výběrčího výpalného jsem se ptal, za co že mám platit, ale zmohl se pouze na to, že v areálu je nějaká „výstavka fotek a další věci“. Věta, která rozhodně nebudí důvěru. Pití, jídlo, i když je tam lanovka a dovoz je bez problémů, je dražší než v Tatrách. Na záchodech je miska na výběr drobných. Beru, že údržba stezek, cesty nahoru může něco stát, ale takhle to vypadá, že si z toho někdo udělal výdělečný podnik. V komentářích mě klidně opravte.

Zbývala už jen cesta domů, kdy Sygic opětně nezklamal a v Praze do pruhů naváděl, dle libosti. 🙂 Výlet to byl krásný a už se těším na dovolenou, kdy bude více času si projít tento krásný kraj.


Radek

Bývalý učitel, toho času programátor web aplikací v zaměstnaneckém poměru, affilák, otec dvou malých rošťáků Tomáška a Vašíka.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *